Mrazivá Velká kunratická

Ať je jakékoli počasí, tak vždy druhou listopadovou neděli se koná tradiční přespolní běh Velká kunratická. Letos to byl již 83. ročník, který úspěšně pořádal Spartak Praha 4. O proti loňskému velmi teplému počasí, letos teploměr ukazoval pár stupínků pod nulou.

Veteránky, stejně jako loni, vyběhly na trať dlouhou 1900 m ve dvojici Slávka Ročňáková (43. start) a Anna Klausová (41. start).

Ze 16 startujících žen v kategorii veteránek byla nejrychlejší Lenka Borovičková, která zvládla trať pod 10 minut v čase 9:29,1. Druhá doběhla Vanda Kadeřábková-Březinová a třetí Hana Dvorská.

Hlavní trať, která měří 3100 m, a závodníci musí přehopsat tři potoky a vydrápat se na tři kopce, včetně výstupu na Hrádek, odstartovali též veteráni. A i stejně jako loni první dvojicí byli 84-letý Bohuslav Klimánek s číslem jedna (59. start) a dvojku měl 79-letý Josef Vonášek (57. start).

Nejrychlejším z 336 veteránů byl Karel Randák v čase 14:14,4 před Vítem Pospíšilem a Vítězslavem Králem.

Jana Zemanová

výsledky 

fotogalerie Jany Zemanové  

 

A jak vzpomínal na Hrádek držitel traťového rekordu od roku 1979 časem 10:58,9 minut a devítinásobný vítěz Vlastimil Zwiefelhofer?

(ukázka z jeho životopisné knihy)

O Hrádku při Velké Kunratické

…. a po přeběhnutí potoka začalo hrabání do Hrádku, byl to boj. Za nás tam lana nebývala, možná až později, ale nikdy jsem po laně neručkoval. Vzpomínám si, že jsem Hrádek často vybíhal „po stromech“, chytal se jich a odrážel se od nich rukama. Bývaly to menší stromy, jejich kmínky mohly mít v průměru 10 centimetrů. A pokud na některém místě stromy nebyly, tak jsem se opíral o stehna a jenom chvátal, protože běžet nešlo. Nevzpomínám si, že by někdy bylo na Hrádku bláto, spíše ujížděly nebo se drolily pod nohama kameny. Nahoře mě vždycky musely bolet nohy i ruce. To narovnání bylo vždycky strašné. Každý kdo Hrádek někdy běžel, tak ví, že se to nahoře nedá hned rozběhnout. Poprvé jsem to zkusil, ale nohy jsem měl tak namožené, že to nešlo. Místo toho, abych běžel dopředu, tak jsem začal skákat do výšky. Příště už jsem věděl, že je lepší jít kousek pěšky a nebylo to koordinačně tak hrozné. Po pár krocích jsem se už snažil rozběhnout co nejrychleji, kolik mi nohy dovolily.

Share Button
362 celkem 1 dnes
No votes yet.
Please wait...

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.